Senát včera těsně zamítl náš návrh na zakotvení práva na platbu v hotovosti do ústavního pořádku, abychom toto právo opevnili proti trendům EU postupně přecházet jen na bezhotovostní platby. Jinými slovy na způsob, kdy naše existence zaštítěná penězi již nebude pevně v našich rukách, v peněžence, v podobě bankovek a mincí, ale někde jen virtuálně v podobě jedniček a nul. Tedy naše peněženky bude držet v rukách někdo jiný. A časem o našich penězích může rozhodovat zcela někdo jiný. To se nám nelíbí a chceme se proti takovým bláznivinám opevnit a udržet si možnost volby. Kdo chce platit elektronicky, nechť tak platí, kdo dává přednost hotovosti, a nemusí to být jen starší lidé, ale třeba i ten, kdo chce diverzifikovat riziko, nechť platí hotově, nebo vždy má nějakou tu hotovost při sobě, kdyby elektronická platba nezafungovala.

K tomuto tématu se strhla v Senátu diskuse, což je naprosto v pořádku. Udělal jsem si jeden a půl stránky poznámek v reakci na diskusi, ale nakonec většinu mých argumentů pokryl kolega senátor Zdeněk Hraba, takže se rád o jeho komentář podělím. Znovu připomínám, že náš úmysl s Jitkou Chalánkovou, která to předkládá, není někoho nutit do hotovosti, ani zakazovat bezhotovostní styk, ale prostě mít na výběr. Mít alternativu a možnost svobodné volby, jak budu kde a kdy platit. A taky nedávat státu, EU, bankám a dalším organizacím takovou moc do rukou, že by nás pak měly zcela v hrsti. Stát je náš služebník, má zajišťovat veřejnou službu efektivně a s minimálními náklady, ne nás ovládat prostřednictvím našich vlastních peněz a nutit nás k věcem, které nechceme.