Když už jsme u té služby občanovi, tak asi nejvíce na očích jsou strážníci Městské policie. Líbilo by se mi, kdyby se tato služba vrátila k historickým kořenům. Kdyby strážníci mohli mít větší sounáležitost s občany a těšili se většímu respektu. Ten jim ale nepřinese degradace jejich činnosti za nasazování botiček kvůli systémově špatným řešením jak parkování, tak dopravy ze strany radnice. Doprava a parkování v centru a v obytných zónách musí být tak systémově a odborně navržená, že bude stejně intuitivní jako kapsy u kalhot. Prostě jako občan nebo turista někam přijedu a hned vím, kam mohu bez obav zaparkovat. Nebudu hledat kapsy u kolen, nebo na lýtkách, sledovat změť značek a dávat pozor na nelogické přednosti naopak.

Strážník je v mých očích strážcem pořádku a bezpečí, ale také maják, ke kterému se mohu upnout, když potřebuji poradit. Měl by být hodnocen za to, jak v pořádku bude mít svůj rajon. Pokud někde bude nepořádek přes společný backoffice to nahlásí na Služby města a ty zjednají nápravu. Pokud turista potřebuje radu či nasměrování, měl by mu být také k dispozici, což znamená být schopen mu dát základní cizojazyčné instrukce třeba i s využitím multimediálního překladače. Strážník by měl harmonizovat vztahy a chránit svůj rajon, měl by dobře znát lidi a rozpoznat potenciální rizika a ty umět s pomocí ostatních kolegů a občanů eliminovat. Měl by být schopen se spolehnout na profesionálně řízené zázemí včetně kamerového systému, který ho bude jistit v terénu a dávat mu „rozšířené oči“. Ale oči k tomu, aby zabránil věcem, než se stanou, ne oči, které pak pátrají, kde co zahlédly ex post, když už dojde k újmě na zdraví či majetku. Začíná to u dozoru na ranních přechodech, přes usměrnění zásobovací dopravy  v centru až po noční dohled nad výtržnictvím.

Měla by být radost ráno potkat strážníka, prohodit s ním pár slov, co je ve městě nového, vysdílet si informace, které pak mohou centralizovat za celé město a případně vznášet podněty na své vedení či přímo na nejvyššího nadřízeného – starostu, který by pak měl frekventované výtky či námitky ověřit zpětně s lidmi, zda jsou natolik závažné, že je potřeba je začít řešit a pokud ano, tak na ně připravit spolu s občany vhodné řešení, nebo nastartovat přímo zlepšovací projekt pod dohledem Rady Kvality.

Pokud někdo dělá potíže a narušuje svobodu ostatních tím, že se občané raději některým místům či denní době vyhýbají, pak je potřeba, aby se potížisti těšili zvýšenému zájmu strážníků a ad hoc nainstalovaných kamer, což by mělo vést k tomu, že se přizpůsobí stylu života místních, nebo budou cítit, že nejsou vítáni a odejdou.

Důležité je, aby byla městská policie hodnocena za správné věci. Aby byla hodnocena za to, co něco přináší občanům. Ti by se také měli podílet na hodnocení strážníků a strážník by měl mít možnost se k hodnocení vyjádřit. To si však  v první řadě vyžaduje správné nasměrování této veřejné služby občanům a pak také dobrou podporu a zastání od svých nadřízených.

Což není těžké, jen vědět jak na to. Pak by během chvíle bylo ve městě čisto. Jak vztahově tak fyzicky.

Další kapitolu věnovanou čistotě a atraktivitě města najdete zde.